Vyberte stránku

Spousta z nás každý den absolvuje cestu do práce po stále stejné trase. A každý den jsme nuceni se koukat na obraz opuštěného zrezivělého auta, které hyzdí nejen své okolí, ale navíc blokuje dvě parkovací místa. Majitel neznámý. Nikdo s tím nic nedělá, vůz tam stojí již nějakou dobu a asi i bude nadále. Ještě donedávna se s touto zapeklitou situací nedalo nic dělat. Novela zákona toto vše upravuje. Blýská se na lepší časy.

Zkrácení doby odtahu

Takové nepojízdné a esteticky nekorektní vozidla bude moci stát nechat odtáhnout. Stačí, když se odstavený vůz označí za vrak nebo bude mít aspoň šest měsíců propadlou STK. Jenže označit něco za autovlak není zase tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Mnoho občanů má pocit, že policisté a úředníci nedělají dost pro to, aby se místo, v němž žijí, nestalo skládkou starých aut. Bohužel, to že auto nemá SPZ značku nebo kola neznamená, že jde hned o vrak. Tím se automobil stává, pokud je nepojízdné z důvodu chybějícího motoru, pohonu anebo části karosérie. Navíc musí být auto poškozeno tak, aby se nedalo opravit, protože uvedením do původního stavu z něj uděláte opět pojízdné a funkční auto. Cílem úřadů je však řešit i jiné problémy než je odstavení vraků. Zaměřují se i na auta blokující chodníky, trávníky a cesty. A to jsou právě ty s neplatným razítkem u technické kontroly. To se dá totiž jednoduše ověřit v registru vozidel.

Zmiňovaná novela pověří odtahem vlastníka samotné komunikace. Tím je většinou obec nebo kraj. Ten musí se situací obeznámit majitele vozu a vyzvat jej k nápravě. Pokud výzva zůstane bez odezvy po dobu dvou měsíců, provede se odtah a započne tříměsíční lhůta k přihlášení se majitele k majetku. Pokud se situace nezmění, dojde k likvidaci nebo dražbě zadrženého dopravního prostředku.

Problém v celé zemi

S odstavenými vraky bojují téměř všechny obce a města v České republice. Své o tom ví třeba i jedna obec u Brna Dražůvky. Jednalo se o automobil ve značném rozkladu. Byl umístěn u odpočívadla, ze kterého se časem stala nelegální skládka. Automobil tam pobýval již dlouhou chvíli. Nejprve mu byla odebrána poznávací značka, následně kola a další menší části. Starostka se proto obrátila na polici, aby dohledala majitele. To se i nakonec stalo. Kontaktovali jej a požádali i vysvětlení a odstranění. Na onu žádost získali zpětně informaci o tom, že auto má již jiného majitele, který však nebyl zapsán do registru. Vše začalo řešit Ředitelství silnic a dálnic, které kontaktovala dalšího vlastníka o odstranění překážky ze silnice. Bez odezvy. Než však proběhlo toto kolečko, auto, respektive jeho zbylá část byla ukradena. A takových případů je mnohem víc.

Tuto problematiku řeší i hlavní město Praha. Mimo parkovací zóny je těchto případů více. Co se týká části metropole, kde je placené parkování, tam se tolik vraků nevyskytuje. A když už ano, mohou strážníci nechat vůz ihned odstranit bez toho, aby se muselo absolvovat kolečko papírování na úřadu. Navíc mohou Pražané takové vozidla hlásit na Portál správy služeb hlavního města Prahy. Bohužel je z velkého množství hlášení, zlikvidováno pouze velmi malé procento.

Je dobré poukázat totiž na to, že ne vše co se lidem jeví jako vrak, je skutečně vrakem. Některá vozidla jsou hlášená a sledována i několik měsíců. A nakonec se zjistí, že jde o velmi málo využívané auto k převozu rodiny či větších nákupů. Zda jde skutečně o vrak, může prohlásit jen příslušná správa silnic. Za vrak lze označit automobil, který je nezpůsobilý k pobytu na silnici.

Novela všeobecně zajistí více parkovacích míst, na jejichž nedostatek si stěžuje většina obyvatel.

Ekologická likvidace

Jde o nehoráznou drzost a bezohlednost vůči lidem a životnímu prostředí, když lidé ponechávají svá oježděná auta, kde se jim zlíbí. Navíc jde i o ohrožení bezpečnosti. Přitom by stačilo tak málo. Zavolat odtahovou službu a nechat automobil bezplatně odvést k ekologické likvidaci. Je s podivem, že lidé tuto službu nevyužívají, když je zcela zdarma.

Spousta odstavených aut se ale stejně navrátí mezi lidi. Buď se opraví anebo ještě lépe se z nich stanou restaurátorské skvosty. O tom by mohl vyprávět např. Vladimír Cettl, který taková auta fotí.